Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Ahoj Martino,

naštěstí jsem se nemusela nikdy rozhodovat pro potrat nebo proti němu, ale kdybych jednou stála před takovým rozhodnutím, určitě bych se zamýšlela i nad tím, co bude, až já tady nebudu. Já jako rodič můžu dělat všechno proto, aby moje postižené dítě bylo šťastné, život s ním pro mě může být obohacující, ale dokáže se potom tento člověk postavit na vlastní nohy a být šťastný i v dospělosti, až tu rodiče nebudou? Co když potom zůstane úplně sám? Záleží samozřejmě na druhu a závažnosti postižení, ale pro mě je myšlenka potratu stejně nesnesitelná jako myšlenka, že tu pak zanechám někoho, kdo se nebude moci sám o sebe postarat a bude odkázaný na druhé.