Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Milá Martino,

zdravím a děkuji za moc hezký článek.
Já měla před rokem také vysoké riziko Downnova syndromu,ačkoli to bylo naše třetí dítko,setkala jsem se s tím poprvé,patrně i pro sůj věk,35let,byla jsem docela vyděšená a šla na amniocentézu.Poté začalo období čekání na výsledky.Počáteční šok a obavy,jsem postupně docházela k názoru,že když se podezření potvrdí,tak to prostě přijmu.Podotýkám,že nejsem nijak extrémně věřící,ale...A večer ,před odjezdem do nemocnice pro výsledky,jsme se s mužem shodli,že si miminko necháme ať to dopadne tak nebo onak.Ještě téhož večera jsem napsala kamarádce,ta mi na moje vyděšené sms,že mám velké riziko postižení odepsala,,no a co,nevidím problém...." a jako první jí sdělila naše rozhodnutí.Štěstí stálo při nás a syn je absolutně v pořádku.
Já si netroufám soudit nikoho,natož maminku,která se rozhodne pro přerušení,nikdy to není jednoduché rozhodování a mnohdy je maminka dotlačena okolím a vyrovnává se s tím celý život.Přeju všem maminkám,aby před takovou volbu nebyly postaveny.
Krásné Vánoce.