Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Naprosto souhlasím. Myslím, že je velice naivní rozebírat problematiku Downova syndromu na základě jednorázového setkání s roztomilou dvouletou "baby". Člověk by to měl vidět komplexně, zkusit si nějakou dobu péči o dospělého člověka postiženého DS a pak si teprve udělat názor. Jakkoliv může být malé dítě postižené DS roztomilé, tak u starších dětí či dospělých to zrovna moc roztomilé není. Vloni jsme byli v zahraničí na dovolené a v našem hotelu byl zájezd ústavu - dospělí klienti s DS. Někteří byli opravdu spíše "sluníčka", jenže jiní na tom byli podstatně hůř. Vychovatelky to měly extrémně náročné, ti méně postižení museli pomáhat s těmi hodně postiženými (někteří byli navíc slepí, 2 na vozíku, některé musely ošetřovatelky krmit). Občas jim někdo najednou utekl, jindy zas obtěžovali jiné hosty, dál se někdo vztekal, že si chce jít zakouřit a zrovna to nešlo...Prostě problémy jak s malými dětmi kombinované a násobené tím, že se jedná o dospělé (i velké chlapy, které člověk fyzicky nepřepere). I starost o naprosto zdravé dítě je kromě radosti velká starost, ale děláte to s tou vidinou, že se dítě vyvíjí, osamostatňuje, je na vás méně a méně závislé, máte zase víc času na práci a své koníčky a nakonec dítě dospěje a vy se dočkáte zaslouženého odpočinku, maximálně občas pohlídáte vnoučata, pokud chcete . Jistě že i postižené dítě dělá nějaké pokroky, ale i při láskyplné péči má holt svůj strop, který nepřekoná. Myslím si, že není jednoduché se starat o "batole" třeba 30 i více let v kuse, navíc o batole, které neunesete, které má pohlavní pud, atd.........Takže tohle je důvod, proč bych na potrat při podezření na DS rozhodně šla.