Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Jak už holky psaly, nejhorší na tom mi připadají ty přidružené vývojové vady. Asi bych nechtěla přivést na svět díte, které bude odsouzeno k utrpení. Je to ale všechno v rovině teoretické, protože kdoví, co bych udělala v těhotenství, to opravdu nejsem schopná odhadnout. Byla bych ovlivněná hormonama, možná bych to dítě za každou cenu chtěla, kdoví... S manželem jsme o tom kdysi mluvili, a absolutně mě rozhodil tím, že postižené dítě by dal do ústavu. Když se nám narodila dcerka, doktorka mi sdělila, že bude nejspíš mentálně postižená. Bylo to děsivý. Ale v tu chvíli jsem věděla, že ani já, ani manžel, bychom ji za nic na světě neopustili a že na naší lásce k ní to nic nemění. Všechno nakonec dopadlo dobře, dcerka je zdravá, ťuky ťuk, ale byla to velká lekce, jak člověk míní, život mění... a my si tady nad tím sice můžeme filozofovat, co by kdyby, ale kdo doopravdy ví, jak by se v takové situaci zachoval...