Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Coze? Downuv syndrom v pohode? Tak to opravdu jedine z fotek.
Studovala jsem socialni pedagogiku a "neminulo"me par stazi v ustavech, kde byly deti s ruznym stupnem postizeni. Musim za sebe rict, ze to bylo v prvaku, po prvni navsteve z nasi tridy odeslo asi 10lidi, protoze zjistili ze na to nemaji. Ale ten pocit marnosti, kdyz ty "deti" (bylo jim i tricet) lezi v kulickach a jenom vydavaji skreky, v podstate jsem mela pocit, ze pece o ne je uplne marna. Tem se nedal zivot jen zprijemnit, ti proste prezivali. Dost nas to vsechny tenkrat rozhodilo, a ve me dodneska zustava ten hnusny pocit. V dalsim ustavu, byli opravdu "mili" daunici - jeden byl na prsa, takze kdyz jsme se tam zjevili, honil nas do kouta a chtel nas osahavat, druhy jedl vajgly a treti kousal a neustale masturboval. Nechci se dotknout důstojnosti zadneho z nich, ale pohled o tom, ze je to v pohode je uplne zkresleny. Obcas to bylo jak z hororu a po kazde praxi jsme si byli dat panaka (ze by takhle zacinal alkoholismus?) Osobne obdivuji ty lidi, ze tam dokazou pracovat.
Pak jsem byla na dlouhodobe stazi v dennim stacionari, tam to bylo opravdu v pohode, ale to bylo s lidmi, co meli opravdu lehke postizeni a byly na urovni petiletych deti, coz s tema se uz neco delat da, ale kdyz je chytl zachvat, nedalo se takove petilete stokilove tricetilete "dite" moc ukocirovat. Podotykam ze tohle je moje zkusenost a nikomu je necpu.
Ja osobne nevim co bych udelala, jit na potrat? a co kdyz......hodne jsme o tom s muzem premysleli, a dosli ke kompromisu - porodit - ustav - brat domu, ale zvladla bych to? Kdyz bych vedela ze nekde je moje dite a ja ho nechci mit doma?