Myslím to tak, že v Genetu mi bylo řečeno, že mi doporučují odběr plodové vody, ale na 100% mi stejně nikdo neřekne, jestli má DS nebo ne. To se ukáže až po porodu, z plodovky se toho dost potrdí, ale nikdy to není úplně na 100 procent. Proto mi připadalo zbytečné odběr plodovky absolvovat, riskovat potrat a podobně. Představ si, že ti vyjde, že budeš mít Downa, buď půjdeš na potrat, nebo si ho necháš, smíříš se s tím a nakonec se ti narodí zdravé dítě. A co když bys šla na ten potrat? Je asi těžké se rozhodnout, ale pokud bych se rozhodla pro potrat, pořád by ve mně byla ta otázka - co když to maličké bylo zdravé a umřelo zbytečně? Navíc já byla v Genetu až v pátém měsíci, což je také něco jiného než třeba ve druhém měsíci, to přeci jen ještě k tomu prckovi nemáš takový vztah, necítíš pohyby a tak.
Svůj příběh jsem popsala výše.
Předchozí