Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Myslím, že nezaměňuju. vyjádřila jsem to pouze ve vztahu k partnerovi.
Ani já ani on nemůžeme vědět, jestli se dítě narodí zdravé. Nikdy.
Ano, pokud bych věděla, že bude postižené, "ulehčila bych" potratem mě i partnerovi, možná sourozencům. Tomu nenarozenému dítěti asi ne.
Aje jednak u žádného mentálního postižení se v prenatálním věku nedá určit zda bude 100%. Stejně jako se nedá v prenatálním věku říct, zda dítě bude 100% zdravé.
Je mi srdečně jedno, jak se kdo v takové situaci zachová. myslím si totiž, že nejtěžší na celé věci je vyrovnat se se svým rozhodnutím, přijmout ho a naučit se s ním žít ať je jakékoli.

Jen jsem vyjádřila názor, že u partnera požaduju alespoň jakousi jistotu či naději, že v případě, že se nám narodí či se stane postiženým některé naše dítě, bude při nás stát. pro mě je to stejné, jako kdybych si někoho brala a věděla, že mě bude v manželství podvádět a přesto jsem s ním do manželství vstoupila.
Ta možnost, že to partner neunese tu je, stejně jako možnost, že mě manžel podvede. Je to ale možnost, nikoli jistota, že to udělá.
Ale podotýkám, je to můj názor a moje cítění.
Dřív jsem se na tyhle věci taky dívala úplně jinak.