Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Ještě tohle, reaguju tím na příspěvek od Šáry:

S tou volbou partnera je to bohužel někdy komplikované... sama jsem si na vlastní kůži vyzkoušela několik "modelů" partnerského soužití a musím říct, že v podstatě vždy nastal jeden zásadní problém. Řekněme že jde o takový střet dynamického a statického principu - dva dynamičtí lidé jedou oba naplno, ale ve výsledku zjistí, že se vlastně míjí, protože lze těžko skloubit aktivity vlastní a partnerské. Málokdy se najdou dva lidé s úplně shodnými zájmy, u mne zvlášť, už jsem to tu jednou psala. A skloubit "lítání" po svých zájmech, po společných a ještě se - zvlášť v prvotní zamilovanosti - pokoušet sdílet i ty partnerovy, které mi zas až tak moc neříkají, je strašně únavné a brzo dojde k "opotřebování materiálu". Na druhé straně statičtější partner má pocit, že je někam vlečen, nechce sebou nechat manipulovat, byť by ho ta či ona aktivita zajímala, protože má pocit, že její prožívání nevychází z jeho "know how". Stručně řečeno - můj manžel mé aktivity spíš nesnáší, zatímco na své návrhy vyžaduje náležitý ohlas a samozřejmě bezvýhradné akceptování. Pokud jsme někde spolu, je všechno OK, dokud ON konverzuje, baví společnost a má co přidat "k zábavě", ale jakmile s něčím začnu já, je otrávený, kritický, moje "historky" buďto neposlouchá nebo je neustále přerušuje. Proto mi přišlo logické prožívat minimálně 50% společenských aktivit odděleně. Spíš víc.
Opravdu nevím, kde bych našla partnera, který by mi vyhovoval a já jemu. On mi manžel vlastně vyhovuje - respektive, vyhovoval by mi úplně, kdyby NEBYL můj manžel. Jako kamaráda nebo milence bych ho brala a nic by mi nechybělo. :o)

A k tomu, co chci a jak bych si to představovala. :o) Především potřebuju splatit dluh na bytě, do konce roku aspoň půlku a zbytek příští rok. Pak už samozřejmě nebudu muset TOLIK pracovat... i když, jak se znám, stejně budu. :o) Zbytek spadá do oblasti chimér a snů... například aby se můj manžel někdy sám od sebe zeptal, jestli nechci někam vypadnout, že by hlídal malého... aby se taky někdy snažil mi něčím udělat radost, aby mne sem tam taky za něco ocenil, když už to neustále vyžaduje sám...:o) A samozřejmě aby bral syna taky jako SVOJE dítě... zatím mi dává najevo, že je pouze MOJE. ("Hlídej si SVOJE dítě..." "Jdi si převlíct SVOJE dítě..." "Starej se o SVÝ dítě...") Což je dost pekelný, zvlášť když je mu HODNĚ podobnej, takže je od pohledu daleko víc JEHO dítě než MOJE. :o)