ALe no tak holky, taky jsem pracovala chvíli v ústavu, kde byli i downíci. Taky si postižené neidealizuju, jsou to lidé jako my ostatní, pouze s omezenými rozumovými funkcemi, s podobnými pocity, jsou mezi nimi lidé šťastní i ti méně šťastní, lidé s různými traumaty. Lépe se vycházelo s těmi, kteří měli dobré rodinné zázemí, hůř na tom byli někteří, kteří nikoho neměli nebo je vlastní rodiče nějakým způsobem poznamenali.
Nikoho neodsuzuji, pokud se rozhodne pro potrat, je to vždy hodně složité rozhodnutí, kde je důležitých více faktorů.
Předchozí