Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Jezdím každým rokem s maminkou na rehabilitační pobyty pro tělesně postižené a kolikrát se tam sejdeme se skupinou rodin s dětmi postiženým DS. Většina jejich rodičů je starších tak kolem 70-ti let, jejich děti mají něco kolem 17-ti. Záleží na formě postižení, ale kolikrát je vidět, že tito lidé nejsou schopni již se starat o tyto děti, jsou unavení a sami by potřebovali klid a starost blízkých, ale musí se neustále jim věnovat. Mluvila jsem s několika rodiči a říkali, že to obrátilo celé rodině život naruby. Někteří říkali, že by své rozhodnutí teď přehodnotili. Většina právě jich řeší co s dítětem bude až oni tu nebudou. Jejich zdravé děti se odmítají trvale starat o postižené sourozence, takže zbývá nakonec ústavní péče. Některé rodiny se rozpadly, jelikož jeden z partnerů tuto situaci nedokázal ustát. Je opravdu na každém z nás, aby se rozhodl podle svého nejlepšího uvážení.
Nevím jestli je