Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Vzpomněla jsem si na dědečka a babičku mé kamarádky. Babička porodila dvě děti, to druhé už s diagnózou roztroušená skleróza. Ve čtyřiceti musela usednout na vozík. Dědeček, který si do té doby neuměl ani uvařit čaj se o ni začal starat, starat se o domácnost (děti už byly naštěstí větší). Naučil se nejen všechny domácí práce, ale i vařit, péct (i cukroví), zavařovat a hlavně se už 30 let stará o postiženou manželku.

Z chlapa, o kterém se myslelo, že to neustojí a babička půjde do ústavu se stala hospodyňka, ošetřovatelka a taky ještě mu musel zbýt čas na práci, že...

Nepodceňujte chlapi. Ano, spousta z nich by to nezvládla. Ale také spousta z nich dokáže cítit to samé, jako autorka, spousta z nich ví, že dítě je jejich dítě, i když není dokonalé. Záleží na tom, koho mají raději, jestli sebe nebo svou rodinu!