několik dětí s DS, pracovala jsem i jako dobrovolník v respitním centru, kde bylo těhlech dětí dost. A bylo to různý. Znám jak děti, o kterých bych klidně řekla, že jsou v pohodě, tak i děti, o kterých bych to rozhodně s čistým svědomím říct nemohla. Mám zkušenosti pozitivní i negativní - stejně tak, jako se zdravýma dětma a lidma... Tady u nás v okolí často potkávám dva lidi s DS, jsou už dospělí a ty jsou úžasní a strašně, strašně fajn. Většinou chodí spolu, přátelsky si popovídají, pomůžou s kočárkem, promluví na dítě, usmějou se... Samotnýho člověka s DS bez doprovodu občas potkám, takže existujou
A obyčejně se ani neválej po zemi, ani neslintaj, jenom prostě trošku jinak vypadaj.