Ja uz potkala spousty lidi s DS, kteri nejsou nemocni (i kdyz se najdou nejake drobnejsi srdecni vady), nejsou nestastni a nejsou nejakou extra pritezi pro rodinu. Ma svagrova chodila do skoly, pote na "univerzitu", od svych dvaadvaceti zije v chranenem bydleni (ted uz sama v chranenem byte), je dost samostatna, ma pritele. A to ma zhruba stredni postizeni, jsou na tom lide s DS lip i hur, ale tech s horsim postizenim je znatelna mensina.
Jde o to, aby ceska spolecnost uznala, ze i takovi lide se mohou zaclenit do spolecnosti a pripravila jim k tomu podminky. Pak to bude jednodussi i pro rodiny, ktere takove dite maji.
Předchozí