Sally ahoooooj,
Ja jsem si taky myslela, ze je lepsi fyzicke postizeni nez mentalni. Dokonce jsem se prvni noc po porodu "modlila" at syn neni mentalne postizeny, ze zvladnu vsechno treba s nim budu jezdit na dializu, jenom at neni mentalne postizeny. Pak byl na operacich a mel bolesti, nastesti to bylo docasne. A ja jsem rada, ze {Osud/Buh/Priroda} tuhle moji "hloupou" prosbu nevyslysel. Ono ho to neboli, dokud nezacne vnimat svoji jinakost, bohuzel uz ji vnima. Jinak souhlasim s tim, ze kazdy musi odhadnout sve sily. ja bych se na sve pripadne dalsi tehotenstvi divala jinak. Jedno dite, ktere vyzaduje vetssi peci uz mam doma, babicku jednu, bydlici tisic kilometru, taky uz jsme o neco starsi atd..
Na druhou stranu, jsem ty reci o ze te zivot s postizenym ditetem obohacuje povazovala za pekny kecy. Diky nemu je nejak vsechno intenzivnejsi, ale nevim jestli to ma co delat s jeho postizenim nebo s materstvim.