jedna věc je vůle starat se o postižené dítě. Je to vůle veskrze lidská a já mám za to, že je třeba ji pěstovat, podporovat, chránit co nejvíce.
Druhá věc jsou schopnosti, možnosti. Jistě si málokdo dovede představit, co taková věc, jakou je obecně starost o handicapované dítě, znamená. A je možné, že když pak někdo, kdo vůli měl, dál nemůže nebo nedovede se starat, není to přece na trest. Jsou daleko horší postižení a výraznější handicapy, než je DS.
Ale : jakkoli si myslím, že jeden chromozom navíc není absolutním důvodem pro zákaz života, stejěn tak si myslím, že když se pro to přerušení těhotenství žena rozhodne, mělo by se to i lidsky vzít jako její oprávněná vůle.
Tato společnost je výrazně rozpolcená a tíhne k absolutním ano a k absolutním ne. Je to špatné, zrání k toleranci při zachování mezí, to je chce dlouhý čas. Pracoval jsem šest let s handicapovanými dětmi, znám jejich rodiče, jejich potíže. A nikdy nevím a nevěděl jsem, jak bych sám si dovedl počínat v té které situaci. Proto chápu jedny i druhé a mám za správné dát možnost všem.
Předchozí