Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

já vím, že já svůj strop rozhodně definitivně neznám.

Kolikrát jsem si na horách říkala, že už fakt nemůžu, že tam nevylezu, že tady umřu, brečela jsem, zvracela vyčerpáním, ruce měla o kámen rozedřené do krve a přesto jsem zatím nakonec vždycky vrcholu (nebo naopak údolí) dosáhla a přežila... často právě s pomocí mého muže.

Hory mě naučily, že můžu překonat svoje limity a to, kde ty hranice jsou, zjišťuji teprve za pochodu a že hranice se mohou posouvat.