Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Naštěstí jsem jen teoretik a doufám, že nikdy se nesamostatnosti nedožiju. Před pár lety mi zemřela babička na rakovinu. Je mi moc líto, jak prožila poslední rok svého života, jakou bolestí a utrpením si prošla. Byla v LDN, ale denně tam za ní někdo z rodiny dojížděl - nakonec už toho moc nevnímala, byla na morfiu. Jedno vím ale jistě: kdyby se mohla včas (dokud byla mentálně při smyslech) rozhodnout toto své trápení ukončit a neumírat za takových podmínek (plíny, proleženiny, infuze), určitě by to udělala. Pro ženu, která se před dětmi nikdy neukázala ani ve spodním prádle, by bylo maximálně potupné, aby ji tyto její děti přebalovaly. Samozřejmě to nemůžu tvrdit za ní, ale tak nějak se mi zdá, že kdyby byl babiččin život o tento rok kratší, ale byla by toho všeho ušetřena, vůbec o nic by nepřišla. Podle mně život má cenu jen když je kvalitní (ale asi má každý z nás jiné nároky na kvalitu).