Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

No, pořád to řešíš úhlem pohledu, "já zdravá hezká Linda bych se nechtěla podělávat před blízkejma".
A nevíš jak to jednou bude ani jak to měla tvoje babi.
Kdyby péče o intimitu a komfort nemohoucích jakožto péče o jinak takzvaně neužitečné jedince nebyla z říše nemístého obětování se zdržující náš pěkný úkolovaný uhlazený standart, možná by ti ani nepřišlo na mysl "jaké to bude, až se jednou podělám v závislosti na ostatních"
Neděsí tě, že se bojíme být na obtíž?

Co když čistá věda a etika budoucností krutě zažertují a bude standartem, že budou nemohoucí vegetativně přežívat bez možnosti to ukončit. Nebylo by hezké pěstovat předtavu, že co je živé, zaslouží úctu a pozornost?

Opravdu nevíš, co nude, ale můžeš nastřádat otružík nebo sehnat herák.
Já bych teda raději deklamovala, že jsme lidé. Tedy nadaní soucitem a solidarirou, pokorní k trápení druhého i ke svému.

Jinak umíral mi otec a dochovávala jsem prarodiče, abys nemyslela, že si tu tak plácám tričko.