Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

No jo, chápu, že se ptáš. Mít jen první dceru, reagovala bych stejně. Dozvěděla jsem se o ní ze dvou čárek, byla jsem s ní sama, hrozil DS, všechno se mezi námi budovalo postupně... O druhé jsem věděla - hned jak přišla. Prostě to byla absolutní jistota vzápětí po milování. Neznala jsem jí, ale bylo to pro mě hned silné, dojemné... Pouto tam bylo hned, dvě čárky jsem nepotřebovala. A průnik našich vesmírů je neuvěřitelný a to je vlastně ještě malá holčička. Každý to máme "ložený" jinak. Je prima dozvědět se, jak kdo to cítí. Nikdo se nepotřebuje nikomu obhajovat. Jsme různí, žijeme na různých rovinách bytí a to co děláme, pokud je to v souladu s naším svědomím, našimi pocity, naším uvažováním, je prostě v pořádku. Je to součást naší Cesty a zároveň součást Cesty dítěte, ať už narozeného nebo nenarozeného, zdravého nebo nemocného.