jak se kolegovi v práci narodila dcera a když jsem to říkala našemu společnému nadřízenému, tak řekl (doslova): "Tak snad příště." Také jsem měla dojem, že jsou u něj holčičky méněcenné.
Já když čekala druhé dítě, tak jsme chtěli zase dceru. Spíš to bylo jen takové přání. Také jsme byli na to pohlaví už "zvyklí", ale kdyby to byl kluk, tak by nám to taky nevadilo. Já jsem si neuměla představit, že bych mohla mít kluka taky tak ráda.
Pitomost.
Čekali jsme nakonec kluka a byli jsme šťastní a najednou to bylo úplně fuk. Hlavně, aby byl zdravý (měli jsme podezření na DS). A samozřejmě ho milujeme.