naprosto souhlasim.V tehotenstvi jeste dite nevidim,nehladim,neprilozim si ho.Je to neco ve mne.Lasku jsem ziskavala postupne s narozenim a kontaktem.Kazdy to ale asi mame jinak,protoze jsou maminky,ktere si s briskem i povidaji.Takhle ja jsem to necitila.O to bych to mela asi jednodussi.S manzelem jsme byli jasne domluveni,kdyby byl problem,ze bychom tehotenstvi prerusili.Krevni testy ale vysly s vysokou pravdepodobnosti,ze dite bude zdrave,tak jsem nesla ani na plodovku,presto,ze mi bylo hrubo nad 35let.Nijak to opravdu nesouvisi s tim,ze bychom se o clena rodiny,kdyby se behem zivota cokoli prihodilo nepostarali.Pokud muze ale clovek volit,tak proc jit dobrovolne do nesnazi?Moji zdravi(nastesti!!!)synove me obohacuji taky dost.
Předchozí