Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Naprosto s Tebou souhlasím.My jsme spolu už 18 let(počítám to od seznámení),máme dvě malé děti,a vím,že kdybych po amniocentéze a genetickém vyšetření věděla,že čekám dítě s DS,na potrat bych šla.Nejsem si jistá,že bych to ustála já ani manžel.Určitě bych měla výčitky svědomí,ale udělala bych to.Nechápu otázku,jak můžu žít s někým,o kom si nejsem jistá,že by to ustál???Mám se kvůli tomu po spoustě let normálního manželství rozvést a hledat dokonalého totálně nesobeckého a navíc nezadaného muže do 40let?Takových je spousta,že? Lepší být sama s dětmi než žít v do té doby fungující rodině.
Vy,kdo tohle píšete a máte,nebo si myslíte,že máte dokonalého muže,buďte za něj rády a nepředhazujte nám ostatním,prosím,jak jste nad námi vysoko.Dodávám,že sem píšu poprvé,ale tyhle řeči mě strašně vytočily.