Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Naprosto souhlasím s "lékořicí". Mám sousedy - strašně hodní šedesátníci. Syn dospělý s Downovým syndromem žije s nimi. Poslední dobou jsou nemocní a jsou zřetelné obavy, že odejdou na věčnost a jejich syn se dostane do cizích rukou, bude vždy odkázaný na vůli nebo nevůli ostatních, kteří ho nepochybně nikdy nebudou milovat tak jako jeho rodiče... S tím bych tedy nechtěla žít a hlavně umírat. Jistě existují stacionáře, ústavy a nepochybně se řadě postižených v nich žije relativně dobře. Dobře v okamžiku, kdy tuto směnu má službu sestra hodná, nedobře v okamžiku, kdy následujících 12 hodin má službu sestra méně hodná. A to, že ve většině zařízení se vyskytnou vedle andělů i despotové, kteří si své osobní frustrace vybíjejí na lidech na nich závislých, je celkem známé.