Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

No já pořád nechápu, proč odsuzovat lidi, kteří uvažují jinak. Smekám před těmi, kteří se dokáží obětovat, ale nejsme prostě všichni stejní, někdo zvládne 5 dětí, někdo zvládne postižené dítě, na někoho je 1 zdravé až až. Než aby postižené dítě rozložilo celou rodinu, radši potrat.
A k té lásce k dítěi - já třeba věděla, že když se narodila 2. dcerka, cítila jsem daleko silnější pouto k té starší, protože prostě jsem ji už znala. Před porodem jsem nijak velkou lásku necítila, až když jsem mimi uviděla. Někdo necítí k dítěti lásku hned a trvá to i měsíce. To jen na vysvětlenou, proč třeba někdo by dal postižený plod pryč, ale o dítě, které onemocní v průběhu života by se staral.
Já se narodila mamce před maturou, prý to taky nebylo jisté, jestli přijdu na svět, no, třeba by měla mamka spokojenější život, pak víc dětí, kdo ví, třeba ne. Jak by se dál odvíjel život rodičů, jestli hůř nebo líp, kdyby se rozhodli jinak, přece nemůže nikdo vědět.