Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Ahojky,
naprosto s Tebou souhlasím. Už jsem tu psala, že i já jsem se musela rozhodnout, zda nechám svojí holčičku umřít ve 23tt, kdy se přišlo na srdeční vadu neslučitelnou se životem, nebo až po klasickem porodu ve 40tt (šance na přežití měla velice velice nízké). Kvůli svému okolí jsem se rozhodla pro první variantu, nemohla jsem je trápit ještě více. Stalo se to v září a není dne kdybych na Natálku nemyslela a o svém rozhodnutí nepřemýšlela. Nevím, jak bych se zachovala, kdybch musela podobnou situaci řešit znovu. Proto chci jen všechny poprosit, ať neodsuzují to, ani to, vždy je to velmi těžké a každá situace je individuální. Jestli je miminko chtěné, tak jakékoli rozhodnutí moc bolí. Natálka byla vytoužené miminko, a ikdybych měla deset dětí, žádné mi jí nevrátí a nenahradí. Ale myslím si, že DS by pro mě impulsem k přerušení těhotenství nebyl. Osobně znám spoustu dětí s DS, protože nejen s nimi přes sedm let pracuji a myslím, že jsou mnohem horší druhy postižení.