Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Předně gratuluji autorce ke článku. Je její první a hned rozjel tak rozsáhlou diskusi. Takové články mám nejradši. Chci jen napsat pár postřehů, co mě napadlo při čtení diskuse:

Péče o jakkoli postižené není zadarmo. Ať je o něj pečováno doma či v ústavu, pobírá takový člověk příspěvek na péči. Ten náleží pečující osobě nebo ústavu. pakliže je takový člověk v ústavu, hradí kromě péče ještě ubytování, stravu a další režii. pokud má důchod, platí si to z důchodu, pokud je to dítě, platí to rodiče. Platby jsou různě vysoké, podle typu zařízení a pohybují se ve velkém rozmězí, od cca 5 po 2 i více tisíc korun za měsíc.

přesto si nedokážu představit, že by se náš stát a potažmo každý daňový poplatník zachoval jako hyena a tuto zodpovědnost nechal pouze na rodičích, kteří se rozhodli přivést na svět dítě, ač bude pravděpodobně postižené. Pak bychom totiž mohli zpoplatnit i operace srdce v důsledku infarktu, léčbu diabetu, kardiovaskulárních a jiných civilizačních chorob, protože i těm lze předcházet správným životním stylem, ale kolik z nás to dělá?

K léčbě narkomanů můžu jen napsat, že to, že jim rozdáváme zdarma jehly a kondomy není jen plýtváním peněz, ale i ochranou společnosti. Tímto způsobem se daří alespoň částečně držet na uzdě pohlavně přenosné choroby, čímž chráníme většinovou společnost.

Někdo tu psal názor o vlastním stropu, s nímž naprosto souhlasím. Psala jsem již výše, jak bych se asi zachovala já, ale sáhnu-li si do svědomí, vlastně nemůžu 100% říct, jak bych se rozhodla. Bylo by to to nejtěžší rozhodnutí mého života. už jen proto, že ať se v takové situaci rozhodnete jakkoli, nemůžete vědět, byl-li by váš život lepší či horší, pokud by jste zvolili variantu druhou.
Proto přeji všem, před nimiž leží takové obtížné rozhodnutí, aby své rozhodnutí považovali vždy za to nejlepší a aby se s ním vyrovnali.

Krásné vánoce.