Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

prvně tedy gratuluji autorce k článku. je to její první na Rodině a hned vyvolal tak bouřlivou diskusi. takové články mám nejradši, sejde se tu množství lidí s množstvím názorů, to se mi líbí.
Jen chci napsat, co mě napadlo při čtení reakcí:
Péče o jakkoli postižené jak v ústavu tak doma je nákladná. Dnes dostávají takoví lidé příspěvek na péči, pokud jsou umístěni v ústavu, jde tento příspěvek tomuto ústavu + klient platí další platbu za ubytování, jídlo a další režie. Pokud má důchod, hradí tyto platby z důchodu, pokud je to nezletilé dítě, hradí to rodiče. Částky to jsou různé, od cca 5 do 20 i více tisíc podle druhu zařízení.

Přesto si nedokážu představit, že by se náš stát a s ním potažmo všichni daňový poplatníci chovali jako hieny a přesunuli veškerou zodpovědnost na rodiče. Tak bychom totiž mohli nechat zpoplatnit i léčbu obezity, cukrovky, kardiovaskulárních onemocnění a podobně. také jim lze účinně předcházet životním stylem a jen málokdo z nás to dělá.

Léčba narkomanů a podobných není jen vyhazováním peněz, ale i jakosi, i když možná malou, ochranou okolního obyvatelstva. Dáváme-li jehly a kondomy narkonamům zadarmo, přeci jen se nám daří udržet alespoň trochu na uzdě množení hepatitidy, AIDS a dalších pohlavních a infekčních chorob.

Někdo tu psal, že každý z nás má svůj strop. S tím velmi souhlasím. Svůj názor na to, jak bych se zachovala v dané situaci jsem už vyjádřila výše, přesto ale, sáhnu-li si hluboko do svědomí, nedokážu 100% říct, jak bych se skutečně zachovala. Byla by to asi nejtěžší volba mého života, ať by konečné rozhodnutí bylo jakékoli. A ať už se rozhodnete v takové situaci jakkoli, nikdy se nedozvíte, jakým směremby se váš život ubíral, kdybyste zvolili tu druhou cestu.

proto přeji všem, před nimiž v životě stálo takové těžké rozhodnutí, aby věřili, že ta jejich volba byla pro ně tím nejlepším řešením a aby se se svým rozhodnutím vyrovnali.

Krásné vánoce.