Anco, opravdu nevíš o čem mluvíš. Mylíš, že DS je postižení, při kterém dítě jen leží a slintá? Srávila jsem mezi postiženými lidmi ten tebou avizovaný měsíc, jako dobrovolnice. A právě kvůli tomu, co jsem tam zažila bych na potrat nešla. Nebyli dokonalí, neuměli věci, které umí i starší děti, ale byli to lidé, kteří uměli milovat, smát se, nekomplikovaní, jiní. A spoiusta z nich tam byla jen na prázdninách, aby si rodiče odpočinuli. Viděla jsem pak příjezd rodičů, kteří se s nimi vítali a byli šťastní, že je zase vidí.
A potrat ve dvacátém, dvacátém druhém týdnu vražda je. Víš čím se popravuje? Injekcí do miminka. Jakov USA. Ale bez soudu a bez možnosti se odvolat.
Jsem 24tt, miminko cítím od 16tt. Je to moje dítě, milui ho takové jaké bude (zatm dle soudu lékařů zdravé).
Jaký bys asi měla vztah ke svým rodičům, kdyby byli po mozkové příhodě a stali se těmi slintajícími ležáky, znovu dětmi bez rozumu a bez naděje na zlepšení? Taky bys je "zbavila trápení"?
Předchozí