Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

tedy alespoň tady na "Západě" plést do "otázky života" kupecké počty a genetiku... s dovolením sem zkopíruju příspěvek, který už jsem jednou vložil, ale nějak se mi nezobrazuje, tak nevím, jestli se to vložilo nebo ne... a současně dokončím myšlenku...

Bohužel mám však v podstatě denně možnost pozorovat i "odvrácenou stranu mince". Jedné paní se narodila mongoloidní dcera. Když pohlavně dospěla, dvakrát po sobě otěhotněla. Obě dvě děti se narodily těžce postižené. Matka nikdy nebyl schopna se o ně postarat. Vlastně si ani nikdy pořádně neuvědomila, že přivedla na svět děti. O kluky se tedy stará celý život babička. Hrozně ji obdivuji, jak se dokáže s životem rvát... ale tu a tam ji vidím z okna, jak jde okolo naší zahrady a celou cestu pláče... klukům už je něco okolo 30 a 40. Mentálně jsou to stále děti, neschopné se o sebe postarat. Navíc mají ve stále větší a větší oblibě alkohol...

Ono se to blbě přiznává, ale na světě to fachčí tak, že v podstatě každý život je na úkor jiného života či životů...

Ve Spartě prý házely neduživé děti ze skály, a relativně před několika málo lety trávil Adolf Hitler mrzáčky, blázny a mentálně postižené výfukovými plyny... to jsou mementa, která nás nutí směřovat k humanitě, soucitu, solidaritě... ale kde je ta mez, kdy to ještě je dobře a kdy špatně? Ono "kdyby jsou chyby", ale čistě pro účely této debaty si to připusťme:

Kdyby ta paní tenkrát šla na potrat, mohla později porodit úplně zdravé dítě a s ním prožít šťastný život. To zdravé dítě mohlo mít další zdravé děti... a ty další zdravé děti... všichni by vystudovali, pracovali, podílely se na tvorbě národního důchodu... místo toho měla paní zničený život, po její dceři se slehla zem, kluci nakonec stejně skončí v ústavu... A celou tu dobu to stálo a ještě bude stát strašně moc peněz - které se mohly vynaložit jiným způsobem. Navíc se může klukům nakonec taky "zadařit" a s nějakou podobně postiženou zplodí další postižené potomky... je to ještě dobro? Já si nemyslím. Především proto, že to opravdu mám možnost pozorovat, a vidím, že je to jedno velké neštěstí...

Já jsem všemi deseti pro humanitu, soucit, solidaritu - ale je třeba dávat si bacha, aby nám to nezačalo splývat s jakousi falešnou sentimentalitou a morálním kýčem...

Osobně soudím, že jakákoliv "propaganda" tím či oním směrem je špatná. Jediný správný přístup je přístup sice citlivý, ale současně zodpovědný a realistický. A protože to není rozhodování snadné, neměl by do toho člověku, ať už se rozhodne, jak se rozhodne, nikdo nezasvěcený moc kecat...