Ahoj Pettino, myslím, že jsi na to kápla. Je velký rozdíl dělat práci jako nutné zlo a dělat něco, co tě baví a naplňuje. Když některé holky píšou, jak jsou šťasnté na mateřské, jeden z důvodů, který vesměs všechny uvádějí je ten, že se nemusí dohadovat s netolerantními šéfy, nemusí chodit na hloupé porady, nemusí dělat monotónní, ubíjející práci a podobně. Jenže ony asi nikdy nezažily co je to mít práci, která tě baví, která je zároveň tvým koníčkem a osobní náplní.
Já jsem ve svém životě měla zaměstnání obojího druhu, ubíjející i naplňující. A uvědomila jsem si, že život je příliš krátký na to, aby ho člověk trávil v nezajímavém zaměstnání. Proto jsem se rozhodla jít ještě do školy a dělat to co chci dělat. Bude nás to stát spoustu peněz, času, ale já věřím, že se to celkově vyplatí, kdyby jenom z důvodu, že se budu nějak realizovat a budu spokojená. Můj přítel je jeden z těch co nedělají to, co by v životě dělat chtěli, práce je nebaví, ale oni ani neočekávají, že by je někdy vůbec bavit mohla...Někdy je mu těžké vysvětlit, že já, narozdíl od něho, takhle žít nehodlám. Myslím ale, že už mu to začíná docházet...konečně. Dokonce tuhle uvažoval o tom, že si dodělá nějaké kurzy a možná i začně hledat nějakou zajímavější práci...příklady asi fakt táhnou...:-)))
Předchozí