Ahoj ROELS,
Žádnou převratnou radu nemám. Chce to pevné nervy..
..mám podobných zážitků fůru, někdy je období, že si říkám, že už je to lepší a potom prásk....
U nás pomáhá docela spolehlivě jedno - za žádnou cenu se nenechat ovládnout vztekem a v klidu převést jeho pozornost jinam. Chce to nějak zaměstnat jeho mozek. Když byl malý, v autě jsme počítali značky podle druhů, teď třeba dávám indicie jako hádanky a on musí určit, na jakou věc myslím - dá se do toho zapojit i matematika.
Je to docela těžké, zvlášť, když člověk má tmu před očima. Ale můžu říct, že někdy mám ze sebe i radost, když se mi to podaří. Zkrátka to chce ty naše broučky přechytračit. A až je po všem a on už není "pánem situace" mu v klidu vysvětlit, co bylo špatně. A taky, že pokud se takhle zachová příště, že mu to neprojde. Druhá věc je, že případné zákazy člověk musí taky umět dodržet - to je někdy u nás druhý problém. S časovým odstupem můžu říct, že spoustu situací, které mi připadaly neřešitelné, jsme tímhle způsobem úplně odbourali. Ale vždycky je to o tom, že člověk nesmí stavět laťku až tam, kam to dítě nemůže dosáhnout - takže vždycky bude asi o nějaký ten krok a mnohdy i hodně kroků za svými vrstevníky - to je sice blbé, ale s tím se nic dělat nedá.
Jinak moje nervová soustava dostala přes svátky taky pořádně zabrat...a taky to byly jeho "zvuky". Prostě je to úplný nepoměr - na jedné straně chytrý kluk a z té druhé i běžné 4-5 leté dítě má víc rozumu.
Přeji ať je to jenom lepší a ať to nějak překonáte
... Vilma
P.S. poradit bych se někam šla....hlavně ta škola může být jako časovaná bomba - je lepší to řešit dřív, než se to vyhrotí úplně.
Můj mail je: SKxxx@seznam.cz, mě tady celkem zlobí přidávání příspěvků.
Předchozí