Slovo přítulkyně taky znám už dlouho a taky ho vnímám jako "mírně nevážná známost".
Dřív jsem víc rozlišovala mezi "přáteli" a "kamarády". Přátelé jsou ti nejbližší a je jich málo, kamarádi jsou taky blízcí, ale o něco míň než přátelé. Dneska se mi to v důsledku vývoje jazyka, o kterém mluvíte, už taky stírá. Cítím to tak, že jsem schopná říct "přátelé" i "kamarádi" v množném čísle, ale kdybych měla o manželském páru, s nímž se přátelíme, mluvit v jednotném čísle, přišlo by mi divné říct "přítel" a "přítelkyně", i pro mě se to posunulo spíš do té sexuální roviny a to, co bych dřív vyjádřila slovem "přítel", bych dnes asi opsala jako "hodně dobrý kamarád", abych se vyhnula tomu sexuálnímu podtextu.
Jinak k tomu chození/žití spolu jsem si vzpomněla na starý kreslený vtip, jak přijde mladík za potenciálním tchánem a žádá ho nikoli o ruku, ale o p **u jeho dcery.