Přidat názor k článku Je to o citlivosti

Sylvie, jsem si vědoma, čím je specifická situace paní Daniely. Neznám ji ani jejího syna osobně, pouze z článku a představuji si, jak to musí být pro paní velmi náročné. Každý z nás "neseme svůj kříž", jak se říká. Já osobně bych chtěla každému "jeho kříž" ulehčit.

Obdivuji u nás v domě pána, který je velmi těžce pohybově postižený. Se svým postižením se smířil. A o tom to je. Člověk smířený sám se sebou a svojí situací pravděpodobně nebude nikomu zdůrazňovat, jak trpí, jelikož sám se sebou netrpí a dokonce je šťasten. Když by vyrovnanému, ať už zdravému nebo nemocnému, hajdaláci odtáhli auto, nebude se cítit ukřivděn, natož aby volal sdělovací prostředky. Prostě se bude snažit zařídit podle toho, že mu zmizelo auto.


Počátkem štěstí postiženého je podle mne to, když on začne své postižení vidět jen jako svůj specifický rys, nikoli jako životní překážku. Dokonce za něj třeba začne být i vděčný. Neboli "vzal svůj kříž".

Viděla jsi tvorbu malířů malujících ústy a nohama?