Přidat názor k článku Přítulkyně

Lizzie,
ono to asi fakt není jen věkem. Výstižně uvádíš lásku v uvozovkách. A o tom to asi taky je. Když člověk prožívá nějakou tu lásku bez uvozovek, tedy dlouhodobý vztah s jasnými společnými plány, v jedné domácnosti atd., tak mi to označení "přítel" fakt dostačující nepřijde. Možná ještě ve fázi "lásky", kdy spolu ti dva chodí do kina, na čaj či kam a pak se každý zase vrací do své postele v domě rodičů/na koleji... Ale u člověka, se kterým mám v úmyslu strávit život, se kterým mám společný byt, účet, dítě, psa, atd., tak tomu bych fakt PŘÍTEL říct nemohla. A nejsem o moc starší než Ty.
Já jsem to měla tak, že můj muž byl dlouho můj přítel... ve smyslu můj nejlepší přítel, kamarád, důvěrník, bez sexuálního podtextu, nechodili jsme spolu. Tehdy to byl PŘÍTEL. Pak jsme si spolu "konečně" začali, tedy sexuálně, a tak dva týdny na to jsme se k sobě stěhovali prostě s tím, že toto je natrvalo (čili s takovými těmi věcmi jako společná kasa, společná práce na domácnosti, společné probouzení jeden vedle druhého každý den, dokonce s nahlas vysloveným stanoviskem "ano, ty jsi člověk, se kterým plánuju mít i děti"). Označení přítel/přítelkyně jsme pro toho druhého fakt v téhle fázi už nepoužili. Říkali jsme můj muž - moje žena a hotovo.

Jak říkáš, přítel pro označení "lásky" by mi taky přišlo OK, ale pro označení LÁSKY už teda fakt ne.