Přidat názor k článku Je to o citlivosti

Petro, nevím, čím je situace Daniely specifická. Já mluvila o tělesně postižených obecně. Řekněme to jinak. Řekněme, že máš jednu amputovanou nad kolenem, druhou nad kotníkem (ano, i to se může stát). Máš protézy, jsi se situací smířená, s protézami celkem dobře žiješ. Jednoho dne si dojdeš k lékři na kontrolu, ten ti řekne - sorry, ale protézy si teď hned musím vzít, zařiďte se, jak umíte. Pro mně za mně se třeba můžete domů doplazit, nebo si vzít taxíka, jestli na něj máte. Prostě pokud je auto označené jako invalidní, NIKDY NEVÍM, KDO V NĚM SEDÍ A JAK MOC TO AUTO POTŘEBUJE. Například jestli se bez něj teď momentálně vůbec může - dokáže přemístit.

Ano, Daniela měla štěstí, že zrovna byla sama, tkže mohla jednat. MOhla začít shánět auto, měla čas telefonovat, někam pro něj dojet. Kdyby s sebou měla svého syna, už by to tak "snadné" nebylo. Protože i jeho je nutné NĚJAK přemístit. A kdyby se to stalo někomu, kdo SÁM JE POSTIŽENÝ, mohlo by být pro něj v danou chvíli opravdu problém se někam dostat :o( Navíc do míst, kam - jestli dobře chápu - se s MHD nedostane :o(

S.