Libik, oprávněnej - no proč ne, ale nějak mi hýbe žlučí výkřik rodiče, který vřeští na 30letého potomka, že mu má bejt vděčnej, protože ho vychoval.
Nebo na 18 letého potomka, to je fuk.
Nějak mi to potom vyznívá tak, že potomstvo je, či bylo v rodině nevítaným hostem. Já jsem vděčná, ale ať to ze mně nikdo nevytlouká pokřikem a mezi slovy vděčnost a poslušnost taky není rovnítko i když jsou mi proti srsti obě. Myslím tedy tu "psí" poslušnost.
Ač mě napadlo v souvislosti s tím nevítaným hostem - no jo, co jsme my chudáci mohli tehdá dělat? V 18 se provdat, povít dvě dítka a...dál nic. Ve spoustě lidí přetrvává ten pocit toho "nic" a možná podvědomě z toho tiše viní ta ubohá stvoření. Ovšem to je jenom moje tichá úvaha a NENÍ adresována nikomu ze zúčastněných.
Předchozí