Jinými slovy - když odjedu na čtrnáct dní za hranice, taky nevolám domů, že jsem v pořádku, protože to je podle plánu (ostatně, špatné zprávy by se k nim dostaly hned, kdybych někde nabourala). Pokud ale dělám něco, co v původním plánu nebylo a kvůli čemu by si o mě moji blízcí mohli dělat starosti, pak bych měla mít tolik slušnosti, že dokonce ani nečekám, až mi strachy bez sebe začnou vytelefonovávat, ale sama jim dám vědět.
Tipla bych, že většina sporů rodičů s dospívajícími dětmi o mobilech a návratech domů se bude pohybovat někde kolem tohohle.
Předchozí