Z tvého článku jsem pochopila jednu věc - jsi nešťastná, protože se věci nedějí podle tebe. Tak nějak očekáváš, že se rodiče sami od sebe přizpůsobí a změní a ty pak budeš šťastná. Když se na to podíváš z druhé strany, zjistíš, že to samé čekají i tvoje rodiče od tebe. Že je budeš poslouchat a nebudeš jim zavádět nové pořádky. Ale přitom neštěstí, máš i velké štěstí - a to vzpomínky na krásné vánoce z dětství. To je dobrý vklad do vašich vztahů a být tebou, určitě bych to rodičům řekla - jak moc se ti vánoce v dětství líbily. A určitě těch bezva vzpomínek z dětství bude víc. Myslím, že nic by tak rodiče nepotěšilo než vědomí, že ta jejich snaha nebyla marná, a že si z toho do života bereš něco moc pozitivního!
U nás to např. bylo tak, že jsem vánoce celé dětství nenáviděla - naši totiž měli otřesné vztahy a ty kumulovaly právě o svátcích, kdy jsme byli doma jako v papiňáku. Žádná radost z dárků, jenom stres z toho, aby se nepohádali, aby táta neroztřískal talíře a neprásknul dveřma, aby máma celý večer nebulila zavřená v ložnici atd atd...Přesto svoje rodiče mám moc ráda a jsem mamce za hodně věcí vděčná - a to hlavně teď, když mám sama malé děti.
Takže rozhodně to není u vás doma tak špatný a zazněly tu opravdu dobré rady, co můžeš udělat ty sama - zkusit brigády a vydělávat svoje vlastní peníze, pozvat mamku třeba do cukrárny a probrat to celé v neutrálním prostředí, říct rodičům, že očekáváš od nich důvěru ve tvé schopnosti, poctivě se připravit na vysokou a hlavně neřešit životní styl rodičů, ale víc sebe a svůj vlastní život! Máš ho celý před sebou a to je k nezaplacení!
Předchozí