Závidím všem maminkám, které řeší z mého pohledu takové "detaily", jako odnesení miminka na pár hodin po porodu. Mám celkem dost posunuté hodnoty, protože jsem prodělala CS a bez miminka (měla jsem ho jenom na kojení), jsem byla celé tři dny a nijak jsem po něm ani netoužila. Absolvovala jsem operaci a někde bylo moje dítě...cit k němu vznikl až když mi ho dali třetí den na pokoj.V duchu si pěkně nadávám a doufám, že ty první minuty po porodu nemají až takový vliv, jak se říká. Teď spíš řeším, zda budu mít(jestli otěhotním), nerizikové těhotenství, dítě donosím do termínu a porodím zdravé dítě...a nejlépe přirozeně...bojím se toho, že budu mít handicap...což budu, protože jsem měla už CS a jedna moje známá při pokusu o normální porod po předchozím CS nedávno málem umřela(ruptura). Takže nějaké uvolnění a poslouchání svého těla při tomto vědomí asi moc nebude. Tak teď řeším spíš věci kolem porodu a "odnášení dítěte" je z mého pohledu jen maličkost.Takový porod jak psala maminka v článku bych považovala také za obrovské štěstí.
Myslím ale, že když matka po porodu touží po dítěti, a je všechno jak má být, má se jí to umožnit...odnášení na půl dne patří do dob dávno minulých....no, nepíšu sem asi žádný přelomový názor, že...