No, u dcerky jsem si myslela totéž a vymrčela si ji hned, jak mne pustili z JIP. I když jsem se cítila hrozně vyčerpaná a unavená, tak jsem měla pocit, že dítě mít u sebe prostě musím, protože bych ho jinak vyloženě zradila. Po první noci následovalo bezvědomí s miminem v náručí. A další dva dny na JIP.
Takže pokud se maminka cítí vyčerpaná a unavená a cítí, že potřebuje spát a spát a spát, tak by neměla mít výčitky svědomí, že dává miminko k sestřičkám. Je to rozhodně lepší, než padnout k zemi.
U syna jsem měla problém, že jsem ho CHTĚLA nechat na noc u sestřiček a ty mi dávaly najevo dost jasně, jaká jsme hyena. Ale protože jsem měla podobné stavy jako po prvním porodu, tak jsem se nedala. První noc mimo JIP jsem spala jak zabitá (mimo dvoje kojení). Hrozně mi to pomohlo a rozhodně toho nelituji.
Předchozí