Tak vzhledem k tomu, že se nám narodila hodně moc aktivní dcera, je unás pohyb nutností. Mělo mi být jasné, že když jsme za ní v 10 měsících běhali, že to s ní pak vd alších letech nebude tak jednoduché, ale nějak jsem si to nepřipouštěla. Jenže v roce a půl objevila tříkolku po neteři, takže jsme k druhým narozeninám sháněli kolo. Ve třech letech a kousek už jezdila bez pomocných koleček, takže nastalo období cyklistické. V zimě, když zamrzla řeka, chtěla brusle, takže jsme ve čtařech letech jezdily na bruslích. Nejprve lední, pak kolečkové. Když nám tu dostavěli aquapark, začali jsme chodit do bazénu a plavat - hodina přece nestačí, tak proč ne rovnou na tři, že? No a od pěti let chodí do ZUŠ na taneční přípravku. Statečně odolávám žádostem o zapsání nejprve do hokejové a poté do krasobruslařské přípravky. Přece jen dětství strávené tréninky a víkendy na zápasech nebo exhibicích nejsou nic pro sedmileté dítě. Bohužel, v dnešní době se každý snaží z dítěte vychovávat rekordmany, sportování pro radost jen tak, se vytrácí.
NO a k tomu, jestli jsme dítě nutili - spíš ona nutí nás. Nikdy jsem toho tolik nenajezdila, nenaplavala nebo nenabruslila jako teď, když máme dceru, která to všechno vyžaduje