Ještě jeden: nebylo by fakt lepší příště říct asistujícímu personálu: dejte mi ho rovnou do náruče? Vždyť nemusíš vstávat ty, nemusíš ho dávat vyšetřit hned... přece ho můžeš po půlhodince nebo hodince dát spokojeného spícího sestře, že máš strach, abys s ním neslítla, že omdlíš...
Jinak aby to nezapadlo: GRATULUJU, že jsi to mohla prožít hlavně s radostí!!!
Třeba příště bude ještě líp, kdo ví... ani v porodech žádnej zkušenej z nebe nespad
A ty lékařské zásahy: no, to vyvolání, monitory, hospitalizace možná potřebují jiné rodičky, tak mi to hodně vadí, ale neber si to osobně, jen k zamyšlení.
Kdysi jsem jela autobusem se sestrami z LDN nebo tak něčeho, a ony si povídaly, jak nestíhají pacienty ani otáčet a mazat proti proleženinám, natož s nimi prohodit vlídné slovo. A já, tehdy nezkušená prvotěhotná, jsem si o pár tisících byla jistá, že vyletěli oknem (testy "to se dělá všem", vyšetření, o která jsem nestála a nepotřebovala je, akorát by se mě někdo musel zeptat předem...) Tehdy se mi chtělo brečet, kolik výplat sestry, která by mohla ulevit aspoň tím polohováním a mastí, denně vyletí oknem, protože "se to tak dělá" a nikdo u toho nemyslí...
A tak jsem se v druhém těhotenství ptala já, tak třeba naše zdravotnictví vyházelo o pár korun méně (taky nevím všechno a myslím si, že jsem toho stejně potřebovala míň).