Přidat názor k článku Jak se rodí pohodově

Měla jsem těžký porod, skončil akutním císařem ne kvůli miminku, ale kvůli mému stavu. Čtvrtý den mne pustili z JIP na šestinedělí. Necítila jsme se nejlíp, ale strašně jsem malou chtěla u sebe a v podstatě jsem byla tak "zpracovaná" z předporodního kurzu, že mne ani nenapadlo si říct o noční hlídání. Právě ve jménu té pravdy, že maminka zvládne všechno, jsem se nezachovala rozumně. Jenže dítko chtělo kojit po dvou hodinách, ublinkávalo, takže jsem věčně převlíkala a utírala, bylo nespavec. Do toho abnormální krvácení, vyčerpání organismu, bolesti... Prostě únava se vystupňovala nad únostnou mez, já jsem ji ignorovala a pátý den skončila opět na JIP.
Přebalovat v postýlce bylo přísně zakázané a já jsem od patnácti postupně "odhlídala" tři mimina svých sourozenců, takže přebalování, koupání, krmení atp. jsem měla v malíčku. Možnost, že bych omdlela jsem jaksi nebrala v úvahu.
U druhého dítěte jsem měla velmi podobné potíže a když únava překročila rozumnou mez, tak jsem si o hlídání řekla (a byla za macechu). Až když jsem sestrám řekla, že jsem s předchozím miminem omldlela, tak se začaly chovat ochotněji a uznaly, že to je lepší neriskovat.
Já jsem ale nepsala, že mají být děti odebírány prventivně, určitě má být s maminkou co nejvíc. Ale maminám by se nemělo nalejvat do hlavy, že když se necítí dobře a dají dítě sestře, tak tím to dítě neuvěřitelně poškozují a jsou vlastně zlé.