Přidat názor k článku Rodili jsme v civilizované zemi

Libiku, průšvih je v tom, že u spousty lidí je způsob oslovení úzce provázaný s vnímáním nadřazenosti - podřízenosti - parnerským přístupem a podle toho pak upravují i svoje další jednání. U někoho je to vědomé, u někoho podvědomé, ale pokud někdo prodávajícímu Asiatovi tyká, obvykle to nebývá z nedostatku sociálních schopností, ale z (pod)vědomé nadřazenosti. Stejně tak může familiérní oslovení personálem vyvolávat pocit, že mohu udílet nevyžádané rady, případně rovnou zatlačit rodičku/pacienta do podřízené pozice. Zatímco když si musí uvědomit tu "paní Vonáskovou", pomůže to i k sebereflexi - jen težko se pak říkají věty jako "paní Vonásková, neřvěte mi tu, když jste to dělala, taky jste neječela". Teda uznávám, jsou typy, u kterých nepomůže ani svěcená voda ;)