tady nejde primárně o duševní poruchy (ačkoliv zdravotníci jimi trpí ve stejné míře jako celá civilizace), ale o to, aby pracovníci v pomáhajících profesích (tedy vč. zdravotníků), měli náhled na svoje postoje, chování atd. a neobtěžovali jimi své klienty a nečekali po klientech, že se jim přizpůsobí a hlavně, aby neměli pocit, že ten jejich postoj je ten správný.
např. ke včerejšku, pokud má zdravotní sestra pocit, že slzy ze stresu jsou nepřípustné (protože jí to např. říkala jají matka, nebo k tomu nějak došla sama...), tak tímto postojem může své klientky poškodit, protože jim nepřímo, nebo i přímo říká, že nemají plakat, když jso uve stresu a tatáž sestra je spokojená, když se na ni celé oddělení usmívá (protože sama má pocit, že život musí být nádherný a bez potíží - což je iracionální) a negativní pocity, které jsou lidem zcela přirozené zůstáváají v ní a v jejich klientkách neventilovány, čímž mohou způsobit řadu dalších např. psychosomatických potíží...
Předchozí