Přidat názor k článku Dovolily jste si říct manželovi někdy NE?

Zdary,jsem tady sice ne poprvé,ale poprvé sem píšu.Ten článek mi tedy zvedl ze židle!To jak se chlapi chovají,za to můžeme většinou my ženy.Jak si je naučíme,tak je máme.Já tedy mám manžela,který vůbec není svatý,po 20ti letech manželství nemám chuť,ne z toho důvodu,že jsem unvená,ale z toho,že po takové době mám pocit,že mi už ničím nepřekvapí.Když tedy řeknu ne,tak z toho nedělá vědu,zkrátka to veme tak,že tedy ne.Druhý den mi řekne:tak jsem si to zase udělal,zasmějeme se a je klid a příště buď zase řeknu ne,nebo ano,ale pak si to užíváme oba.Hlavně nemám strach říci ne,vždyť jsme rovnoprávný pár,tak máme každý právo říci si co chceme a co ne.Co se týká pomoci,nemusím si říkat,že pomoc potřebuji,když vidí,že něco nestíhám,což se teď,když se dcera odstěhovala moc nestává,tak to prostě neřeší a udělá to.A zase,někdo píše muži se musí chválit a chválit za to,že něco konečně udělali.Proč? Copak oni nás taky chválí a chválí za naši práci?Přeci,když jdu do manželství,tak počítám s tím,že mi nastanou i povinnosti.A když jsou děti,tak to platí dvojnásob.Snad ty děti jsou taky jejich a podíleli se na jejich výrobě,tak proč ne na výchově?U nás se pomáhá nějak automaticky a neřeší se,ty jsi udělal to a já tedy zase to,nebo když to uděláš,tak já potom taky udělám.... Tak se všechny mějte a držím vám palce ve výchově vašich miláčků,jestli teda neni už pozdě papapa