Jo, o ty hranice se snažím. Problém je a dnes to vím, v jeho pasivitě a soběstřednosti. Vtip je taky v tom, že on má dost zkreslený sebeobraz, má pocit jaký není táta a rodinný typ, vždyť on nás přece finančně zajistí, večer pomáhá s koupáním a ukládáním dětí. Problém je, že není nic navíc, žádná iniciativa, co není naučený stereotyp, tak není a to prosadit něco nového do toho stereotypu je dost obtížný.
Mám pocit, že trpí nějakým mindrákem, aby náhodou nebyl pod pantoflem. Ke všemu, když se ho snažím uvést do obrazu, co dělají rodinné typy, a to mu uvádím konkrétní příklady, na všem shledá, že to z nějakého důvodu nemůže on dělat, protože .... (on má přece jiné podmínky, v práci je až do večera, takže odpoledne nemůže děti vyzvedávat, ráno je nemůže vodit, protože dojíždějí hromadně s kolegy autem, atd.)
Předchozí