Přidat názor k článku Postižené dítě? Děkuji, raději ne!

Milá Jani,
Ty a Tvoje rodina jste nádherní lidé - děkuji Vám za všechny ty krásné (nemusí být přece krásné jen z vnějšku,ne?) a chytré děti (co to je - chytrý-?),které jste dokázali
příjmout k sobě.
Při pročítání Tvého vyprávění jsem se nedokázala ubránit dojetí a taky vzpomínkám,které jsem v roce 0 prožívala.Vím velice dobře,co obnáší starat se o nevyléčitelně nemocné dítě a pobývat s ním dlouhý čas po nemocnicích.
Je to obrovský dar (nemohu to nazvat obětí...,protože oběť je na úkor něčeho)dětem,když je přijímáte do rodiny za vlastní.Já sama jsem zatím nedokázala přemluvit manžela,abychom si k našemu úplně zdravému synkovi přibrali ještě nějaké další dítě z domova.Vidí totiž citovou katastrofu u své kolegyně z práce,která prožívá ještě horší zážitky než Ty s Vaším Péťou (zakládání požárů a následné vazby...).
Já ale říkám,že i když by se toto stalo,bude mne to samozřejmě mrzet a taky se budu trápit,ale budu mít čisté svědomí,že aspoň na nějakou dobu jsem dítěti nabídla srdce,náruč a domov a zázemí - co by si vybralo po pubertě-už by byla jeho svobodná volba,na kterou má právo.
Jedna účastnice diskuzí tady na rodince jednou napsala krásnou větu - ..."dítě se nemusí narodit v bříšku,stačí,když se narodí v srdci"...
S přáním hodně zdravíčka,pohody a rodinného štěstí se loučí Jája
P.S. Chtěla jsem Tobě a Tvé rodině popřát taky hodně lásky - ale té už máte i tak hodně, na rozdávání.