Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Jak Vás tady tak čtu, nestačím se divit... Ani si nepamatuji, kolikrát jsem si musel odskočit ze zaměstnání a zajet na otočku domů vykoupat syna, protože manželka byla nesmírně unavená. No bodejť. Nabarvit si vlasy, nalakovat nehty, vykouřit krabičku cigaret a protelefonovat 300,- denně ... to člověka vyčerpá. Proč chcete vychovávat jenom otce ? Dnes žiju sám a syna mám čtyři dny v týdnu ( naše soudy fungují opravdu skvěle :-(( ). A to ještě chodím do zaměstnání. Když vezu syna manželce, jsem nevyspalý, upachtěný a propocený skrz. Syn je spokojený a v naprostém pořádku. Když si ho od ní zase beru, je ona načančaná, spokojená a syn má ekzém na nožičkách a veškeré zdravé návyky jsou v háji. Mimo to o sobě mluví jako holka : já spala, papala a pod. Nebudu se rozepisovat, bylo by to na román. Vždycky jsem byl otcem na plný úvazek. A to byla chyba. Žena si na to příliš rychle zvykla, a veškerou péči nechala na mně. Péči o dítě, o domácnost, o finance ... A teď má ještě tu drzost se se mnou o syna soudit. I když mnoho šancí nemá, z principu mi to vadí. A vadí mi i všechny jednostranné diskuse a nářky nad tím, jak špatní jsou ti druzí. Uráží mne údiv sociálních pracovnic nad tím, v jak bezvadném prostředí u mne syn žije. Uráží mne postoj soudu, kterému nestačí zpráva OPD a tři znalecké posudky a vyžaduje ještě další. Uráží mne i debaty, kde se mluví o otcích všeobecně. Ale to je asi typicky české ne ? Všichni do jednoho pytle! Nechci se dotknout nikoho z přítomných a ani nechci nikomu sahat do svědomí. Jenom Vás prosím o jedno. Pamatujte, že my, dobří otcové jsme tady taky. I když si nás společnost neváží. Proč ? Protože nerodíme. To že se staráme ...? To asi není důležité.