Já to beru takhle.
V nemocnici se na noční službě střídají dva lékaři. Jeden velmi distinguovaný, voňavý, nažehlený, s chováním dokonalého gentlemana, léč ve chvíli, kdy mu přivezou těžce zraněného pacienta po havárii si k němu vláčnými a nesmírně elegantními pohyby dojde, osloví ho plným titulem, pohovoří o umění a filozofii, načež pacient v klidu zemře.
Ten druhý mluví jako celá směna dlaždičů, chodí v rozšmajdaných teniskách, moc to nepřehání s hygienou a baví se pouze na rockových koncertech s basou piva, ale když dorazí sanita, je okamžitě nastartovaný jako fretka a sprostými slovy pobízí personál k maximálnímu výkonu.
Pacienta zachrání.
OK, je to jako z kalendáře v 19. století, jenom tak nějak "hnusně naopak"... ale nemám zas tak moc času vymýšlet komplikované životní děje.
V roli pacienta bych byla radši za toho sprostýho a nevadilo by mi ani, kdyby mi před operací vynadal slovy "kam jsi čuměla, ty pí*o blbá".